O mně
František Prachař
Kdo jsem? Právě teď mě nejvíc vystihuje pojem bodyworker. Pracuji s tělem způsobem, kdy kombinuji především masážní a dechové techniky k uvolňování fyzického i emocionálního stresu. Zároveň jde o proces, v jehož průběhu se propojuje hmotná i nehmotná energie. Osvědčení, která mi dávají administrativní oprávnění pracovat s lidmi, jsem coby absolvent tělovýchovné akademie Palestra (a následně mnoha navazujících kurzů) nasbíral docela dost, ale upřímně…
Ze všeho nejvíc jsem praktik.
Své klienty provádím pouze tím, čím jsem si v rámci studia, osobního rozvoje a vlastních zkušeností sám prošel. Tak, abych nastavil jasný rámec spolupráce a vytvořil bezpečný prostor.
Nejvíc se věnuji relaxačním masážím, které tvořím každému klientovi na míru. Provádím i celostní rituály, kde pracuji s intimitou a sexualitou.
V praxi využívám své zkušenosti ze světa bojových umění, tantry a jógy. Propojení těchto přístupů mi dává největší smysl jednoduše proto, že přes ně vede cesta k původním principům života. K pravdě, která se nemění. Napříč generacemi… Ve všech částech světa…
K současnému náhledu na svět mě dovedla vlastní zkušenost, kdy jsem žil poměrně dlouho v nerovnováze toho, co se děje venku a toho, co prožívám uvnitř.
Měl jsem vždy v mnoha ohledech hezký a pohodlný život, který mi vyhovoval. Zároveň jsem si neuměl dát to, po čem jsem toužil – chtěl jsem pracovat s lidmi a s lidským tělem, s myslí a s emocemi, se sexuální energií, ale neměl jsem v tomto ohledu odvahu pracovat sám se sebou do potřebné úrovně a hloubky. Bál jsem se
dotknout osobních témat, především vztahů v nejužší rodině. Jednoduše mě děsila představa, co bych se mohl dovědět a jak by to mohlo bolet.
Proto jsem dělal to, co mi přišlo jednodušší, bezpečnější, hmatatelnější a dosažitelnější – pohyboval jsem se ve světě sportu a sportovních médií. V obou oborech mi pomáhala přežít pravidla, která někdo nastavil a já se za ně vždy mohl schovat. Zároveň jsem měl jako novinář možnost mnohem víc řešit a rozebírat ostatní.
Svému skutečnému příběhu jsem se věnoval minimálně.
Studoval jsem tři sportovní vysoké školy a jednu z nich, VOŠ Palestra, jsem i přes mladickou nerozvážnost úspěšně dokončil… Právě tady jsem získal masérskou licenci a základy pro povolání, kterému se věnuji dnes. Následovalo 13 letv v korporátním prostředí předního českého vydavatelství a pak šest let na volné noze, ať už jako manažer komunikace, nebo jako spolumajitel mediálního projektu.
Byly to v mnohém úžasné roky.
Podíval jsem se na Tour de France, na olympiádu, na galavečer profesionálního boxu v USA… Měl jsem možnost vést rozhovory s osobnostmi jako jsou cyklisté Eddy Merckx a Erik Zabel, boxeři Vladimir Kličko a Mike Tyson, nebo krasobruslař Jevgenij Pljuščenko. Jsem rovněž autorem a spoluautorem sedmi knih, z některých se staly bestsellery a vedle toho jsem natočil celovečerní dokument o Velké pardubické.
Celou dobu jsem žil ve vysokém tempu. Tím, že jsem se pohyboval v prostředí vrcholového sportu, jsem i já sám hledal vlastní limit, takže cokoliv jsem udělal, vždy jsem chtěl ještě o trochu víc.
Dá se říct, že jsem byl úspěšný, ale dosažené cíle mě nikdy neuspokojily. Byl jsem v tomto ohledu rozpolcený a nevěděl, co přesně chci.
Už od roku 2001 jsem sice hledal lidský přesah, spiritualitu a seberozvoj ve studiu tradičního japonského bojového umění ju-jitsu, ale když jsem se měl rozhodnout, kam vložím energii, vyhrála potřeba uspokojit výkonnostní touhy v náročné práci, kterou jsem přebíjel ještě náročnějšími sportovními výzvami. Nejprve šlo o cyklistické ultramaratony a postupně jsem si dával větší a větší mety v extrémních disciplínách. Začal jsem trénovat s vrcholovými sportovci, chtěl jsem se jim co nejvíc přiblížit a ve finále jsem se jako novinář připravil v rámci reportáže „na vlastní kůži“ na zápas v MMA. Po vítězství jsem ale mnohem víc, než radost vnímal smutek. Z toho, že mi to pořád nestačí.
Dostal jsem regulérní strach, co bude dál, protože mi došla energie.
Trpělo tím moje věčně zraněné tělo i můj osobní život. Ani jedno nefungovalo do míry, kdy bych se cítil dobře, ale já se snažil tvářit, že je vše v pořádku. Teprve ve chvíli, kdy jsem neměl téměř na nic síly, a už mi nedávalo smysl hrát navenek několik rolí, z nichž ve skutečnosti žádná nebyla moje, řekl jsem si o pomoc.
Dlouhé roky jsem díky kontaktům ve sportovním prostředí spolupracoval s lékaři, s psychology, s elitními trenéry i se šamany. Jenže až na prahu čtyřicítky jsem změnil úhel pohledu a začal používat získané informace tak, abych vnímal sám sebe s větším klidem a soucitem. S tím souvisela odvaha podívat se čistě a bez soudů na
svou rodovou linii, přijmout, odkud jsem vzešel a být vděčný těm, kteří mi dali život.
Začalo mi být zřejmé, kým doopravdy jsem, ale navenek to tak nevypadalo.
Pořád jsem si nedovoloval být k sobě ani k ostatním upřímný a klamal jsem tělem. Mé nejbližší okolí proměnu neslo převážně nelibě. Neuměl jsem s tím pracovat, nechával jsem se rozhodit soudy zvenčí a s tím souvisely velké výkyvy nálad. V dalších několika letech mě proto potkalo opakované vyčerpání, konec práce v médiích, který přišel prakticky ze dne na den, a nakonec také rozvod po patnácti letech vztahu, ze kterého mám dva krásné syny.
Bolavých témat, která byla vidět, jsem měl tolik, že do určité doby překrývala to krásné, co se už nějakou dobu dělo uvnitř mě.
Postupně jsem si víc a víc dovoloval být k sobě a následně i k okolnímu světu upřímný.
Velkým zlomem v mém příběhu bylo rozhodnutí vyrazit na pouť do Santiago de Compostela. Paradoxně jsem si právě tady uspokojil své věčně nenasycené výkonové ego. Těch 900 km napříč Španělskem jsem ušel za tři týdny… Tedy asi za polovinu doby, než je běžné. Zároveň jsem dokázal vnímat silný spirituální rozměr i zodpovědnost za to, že jen já sám si určuju, jaká byla, je, a bude má cesta. Přijal jsem, že ve mně zkrátka vždycky bude kus „výkoňáka“ a extrémisty, kterého láká jít tak, jak se úplně běžně nechodí. V té samé chvíli jsem ale pocítil i vnitřní klid a smíření s tím, jaký jsem. Dnes tomu říkám sebeláska.
Poznal jsem, že se vším, co jsem prožil, můžu pracovat i na úrovni, která bude prospěšná nejen mě, ale každému, kdo bude mít podobné naladění a kdo o to bude mít zájem.
Uvědomil jsem si, že vše, co jsem prožil, bylo potřeba. Jako ten, kdo si potřebuje všechno odžít na vlastní kůži, bych tomu asi jinak nevěřil.
Skutečná transformace se začala projevovat ve chvíli, kdy jsem se odhodlal k reálným činům. Pár měsíců po návratu z poutě do Compostely jsem přitom nedělal vůbec nic. Až pak jsem začal masírovat a rychle zjistil, že mě tohle povolání vždy naplňovalo, jen jsem si ho dlouho sám nedovolil. Dřív by mi to přišlo málo… Navíc se
brzy ukázalo, že dělám pořád to samé, co jsem dělal i v médiích. Dotýkám se druhých, jen už ne pouze slovy, ale také rukama. S přidanou hodnotou, že je to mnohem upřímnější a že se pokaždé dotýkám i sebe.
Energetická práce mě otevřela do míry, která mě velmi rychle nasměrovala do sféry bodyworku, rituálů a celostních smyslných masáží, kde hrají hlavní role intimita a sexualita. Dosud jsem v tomto ohledu absolvoval 300 hodin výcviku a následně přidal další stovky hodin praxe.
Každá další zkušenost mě obohacuje a ukazuje mi, že člověk může žít „obyčejný“ život, a přitom být napojený na své tělo, mysl i ducha tak, aby měl otevřené srdce.
Uvědomuju si, že každý, kdo čte tyhle řádky, vnímá svět jinak. Někomu to může přijít málo, další má předsudky nebo jednoduše s tím, co dělám, nesouhlasí. Je to tak v pořádku.
Pro mě je ale důležité, že vše, co dnes dělám, dělám v souladu se sebou.
S úctou k okolí cítím, jak velký efekt v mém každodenním životě má vědomá práce s tělem a s energií, která není vidět na první a někdy ani na druhý pohled.
Ale zkrátka tady je.
Píšu tenhle s pokorou k tomu, že jde o proces, kde rozhodně nejsem „pan dokonalý“. Rozhodně nemám všechno vyřešené, ale pěkné na tom je, že s tím umím žít. Jsem vděčný za dosavadní poznání, kdy vidím, že nejdůležitější je to, co se děje právě teď.
Teď věřím své cestě. Svému řemeslu a poslání. Sobě.
Jako bodyworker zapojuji do terapie tělo, mysl i emoce. Zaměřuji se na místa, kde je zablokovaná energie a zjednodušeně řečeno provádím „dotykovou terapii“. Dotyk může být pohlazení i úder pěstí, vlídné slovo i jadrnější výraz. Podle situace… …ale vždy s použitím kombinace pohybu, dechu a hlasu. Tohle jsou v mé praxi tři klíče k odemknutí vlastní podstaty a přijetí reality života.
Nejsem psycholog, kondiční specialista, výživový poradce, fyzioterapeut a už vůbec ne lékař.
Jakkoliv vnímám, že mám díky praktickým zkušenostem (20 let zkušeností ze světa médií a z prostředí vrcholového sportu) a často nevšedním zážitkům (zápas v MMA, pouť do Santiago de Compostela, jízda v bobu, highdiving) přesah do mnoha oborů, nehraju si na všeuměla. Ke všem zmíněným povoláním chovám úctu, dává mi smysl být s odborníky v těchto sférách v kontaktu a vzájemně spolupracovat.
Právě tenhle koncept využívám při provázení klientů v rámci individuálního dlouhodobého rozvojového programu www.bezlimitu.net, který se zaměřuje na optimalizaci mentálního, fyzického a duševního zdraví.
Bodywork v mém pojetí není žádná „ezo“ vějička. Naopak jde o efektivní způsob, jak zacházet s emocemi, jak žít energeticky vyladěný život, jak nacházet ty správné zdroje, jak mít soucit a laskavost při opouštění toho, co už neslouží. A jak se otevřít do toho, co má přijít.
Mou hlavní kvalitou je schopnost propojit vše výše uvedené tak, aby se člověk mohl dotknout sám sebe – a aby při tom všem byl na světě rád.
Moji průvodci
Denísa Říha Palečková & Richard Vojík
Přední čeští lektoři v oblasti celostní smyslné masáže, partnerských vztahů, vědomé sexuality a osobního rozvoje. Jsem absolventem jejich výcviků CoreTouch I a CoreTouch II a následně asistentem na jejich kurzech.
Vladimír Münz
Městský šaman, specialista na krize, vztahy a mužský seberozvoj. Prošel jsem jeho rok a půl dlouhým výcvikem „Žij své mužství“ a pokračujeme v individuální spolupráci.
Daniel Hejret
Osobní kouč a trenér elitních vrcholových sportovců, který mě deset let systematicky připravoval na mé sportovní výzvy. Respektovaný odborník v nastavování všech aspektů kondice na základě propojení imunity, mysli, stravy, regenerace a kondice.
Ivan Vágner
Mistr bojového umění ju-jitsu, u kterého jsem složil zkoušky na nejvyšší žákovský stupeň 1. kyu. Vysokoškolský pedagog, poradce, lektor a specialista na krizovou komunikaci.
Simona Svoboda
Učitelka ashtanga jógy a majitelka studia Moksha v Říčanech, kde jsem členem jejího týmu terapeutů. Médium, které umí propojit na první pohled protichůdné světy, ať už jde o vědomý byznys nebo tantru.
Vladana Augstenová
Certifikovaná bodyworkerka a sexuální asistentka pro handicapované. Dáma, která mi otevřela svět vědomé intimity a terapeutické práce s tělem.